ZBRANĚ

Zbraně v bojových uměních nemají přesné zařazení. Některé bojová umění nebo bojové sporty jsou absolutně spjaty s příslušnou zbraní (např. kju-do – lukostřelba; ken-do – boj s ken, tedy s „mečem“). Představa těchto systémů bez příslušné zbraně je nemyslitelná (asi jako koňské dostihy bez koně). Takové systémy může trénovat začátečník, který nemusí ovládat bojová umění nebo sporty ostatní. Avšak mnoho zbraní je fakultativních, kde (zvláště v kung-fu) lze bojovat relativně obdobnými technikami s nimi či bez nich (tedy holýma rukama); lze také střídat zbraně různé. V takových případech musí žák ovládat systémy základní, kde zbraň lze označit za jakousi „nadstavbu“. 

Přes naše Centrum přišlo do Česka po pádu komunismu kendo, iaido, shaolinská hůl.

(Pokud jde o formu psaní názvů těchto sportů, lze si přečíst pojednání v Textech na těchto našich stránkách.) Samozřejmě že mohly být i jiné cesty – mimo naše Centrum. Jednotný systém Čs. Svazu tělesné výchovy se sesypal, vnikaly různé nové školy, často s trenéry bez znalostí a oprávnění, a nelze vystopovat všechny dřívější aktivity tohoto zaměření v Česku, jelikož mnozí trenéři „západního světa“ z nejrůznějších důvodů se nabízeli chaoticky po celém tehdejších Československu.  

Během 22 let trvání našeho Centra se vyučovalo příležitostně snad všem orientálním zbraním které veřejnost zná. Trenér Centra příliš zbraně nezbožňuje, protože nenávidí násilí a směřuje spíše k sebeobraně. Avšak bojovat proti něčemu znamená to něco ovládal lépe než druhá strana; nikoliv to ignorovat.